Svatba

Svatba. Pod tím si díky své práci nepředstavím již jen smlouvu se státem, kterou dostanu na svůj milovaný protějšek a s ďáblem . Dnes už v tomhle slově vnímám kouzlo ženy. Šňořenost, anděla, radovánky, dámskou klasickou jízdu, čisté broušené sklo a bílou krajku. Nádherné Popelčiny střevíce, zkrášlovací procedůry a zavěšené překrásné šaty na ramínku.. Jsou to neskutečně emotivní akce a já je miluji. Doslova se vyžívám, že jsem byť jen na kus dne, součástí téhle události. Když líčíte nevěstu, která jako správná citlivá bytost má na kraji slzu, má trému zda se bude stále nastávajícímu líbit a když vnímám jak se chvěje napjatostí, je až neskutečné jak blízko jste tomuhle jedinečnému pocitu, jak moc se na Vás tohle přenese a Vy si doslova na chuť svatby můžete sáhnout. Vždy mám chuť ji obejmout a říct „Vše je v pořádku, je to tak jak to má být a ty jsi dnes ta nejkrásnější ze všech. Už se to nemůže pokazit. Dotáhl to až sem, on už neuteče.“

Samozřejmě, všichni známe story, že si nevěsta umazala šaty… Pak jsou tu náhody jako široko daleko jediný dešťový mrak (používám speciální sportovní fixátor, buďte v klidu) a nebo že se ztratí prsteny a dort spadne na zem..

Je těžké Vám to vsugerovat, ale pokud nejste asketičtí materialisté, tak říkám s klidem „No a?! Jde o Vás, né o věci, o makeup a kusy kovu. Čas se zastaví a tahle část života je jen Vaše.“

Nic víc..


Nejprve jsem jí pomáhala vybírat šaty, a teď je na řadě oznámení..

A protože kovářova kobyla.. Tak jsem si zkusila vlézt do šatů tedy i Já 🙂

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *